Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pozdní podzim

13. 11. 2011

Zemřel na podzim, v čase "dušičkovém" ...
Jak asi prožíval a na co myslel v době podzimu během své internace v Želivu? Může nám to prozradit báseň, kterou v Želivu napsal roku 1952.

 

Po blátivých cestách, po mazlavé hlíně,
obuv zablácená, ruce stále v špíně –
mysl se však vzhůru zvedá,
ta se blátem země pošpinit nedá.

Nasušené chladem – listí rychle vadne,
rozzáří se v barvách a pak na zem spadne,
deštěm zalévané tlí a doumírá …
teskno, teskno v duši, není-li tam víra!

Stromy ční až k nebi jako holé dlaně!
Sešli, Bože, svoje požehnání na ně!
Pokryj brzo sněhem větve osiřelé,
zahřej zkřehlé zrno, zahřej lidstvo celé!

Země letí smutná, slunci odevzdána -
jako velký hřbitov, všude samá rána …
„Přijde ještě jaro? Budou květy ještě?“
Odpověď ti dají chladné kapky deště.

Lžete, chladné kapky, jistojistě lžete!
Probudí se země! Jaro zase vzkvete!
Smrt je bránou k žití, k nové, nové kráse!
Zima vede k jaru! A kříž vede k spáse.

 

zdroj: http://farnost.ostrozskalhota.cz/clanek.php?ID=94
 
 

 

Portrét


Fotoalbum



Statistiky

Online: 1
Celkem: 29443
Měsíc: 611
Den: 20

 
 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA