Jeho pojetí výchovy bohoslovců
V první řadě můžeme poukázat, že vedl bohoslovce k poznání, zda jsou vůbec ke kněžském stavu povoláni. Zachoval se cyklostylovaný výklad bodů v českém a německém znění, které si měl každý před svatostánkem čestně uvážit, totiž zda má:
1) pravý úmysl. Dobrovolně? Z jakých pohnutek přišel, z čestných?
2) Solidní zbožnost. Správný vztah k Bohu, k svému tvůrci, Pánu, cíli. Svatá věda, studium teologie. Z celého srdce? Omnia uni (všechno jednomu). Nadpřirozený názor na kněžské povolání, život z víry. Ústní a rozjímavá modlitba. Soukromé adorace, breviář, žalmy, růženec.
3) Čistota, vyzkoušená životem. Nadpřirozený názor na pohlavní pud a jeho úkol. Ve službě obětující se lásky. Negativní stránka: Ovládám pohlavní pud? Varuji se příležitostí? Pozitivní stránka: Tuto energii vezmu do služby lásky k Bohu a bližnímu. Duch sebeoběti. Stojím-li ve službě Boží, je on se mnou, posiluje mě. Je odvaha slučitelná s malomyslností? Pokorný se nedá zlomit neúspěchem. Mám dnes oprávněnou naději, že budu moci zachovat celibát?
4) Dostatečné vědomosti. Jsem svědomitý, prozíravý s modlitbou na rtech? Příčiny neúspěchu? Nedostatek nadání, pohodlnost, nečinnost, nemám zájem?
P. Alois Kotek : Rok v semináři s P. Šuránkem